Pistole Ballester-Molina představuje argentinskou alternativu americké armádní pistole Colt M1911. Její vznik souvisel s předchozími nákupy pistolí Colt argentinskou armádou, která v letech 1914–1919 odebrala 10 000 kusů M1911 zavedených jako Modelo 1916 a další objednávku realizovala roku 1927 (již ve verzi M1911A1) pod označením Modelo 1927.
Prvním domácím výrobcem služebních pistolí se stala společnost Hispano Argentina Fábrica de Automóviles (HAFDASA) z Buenos Aires. Firma, založená roku 1929 Arturem Ballesterem a Eugeniem Molinou jako pobočka Hispano-Suiza, se původně věnovala výrobě automobilových motorů. V roce 1938 navrhl konstruktér Rorice Rigaud zjednodušenou variantu systému Colt M1911, kterou továrna nabídla armádě pod názvem Ballester-Rigaud. Od roku 1941 se pistole vyráběla pod definitivním označením Ballester-Molina.
Konstrukčně vycházela z Coltu M1911, avšak byla výrobně zjednodušena a některé části nebyly zaměnitelné s americkým originálem. Pistole byla určena především pro argentinskou armádu, námořnictvo, letectvo a policii. Během druhé světové války však HAFDASA dodala 8 000–10 000 kusů také do Velké Británie, kde byly využívány mimo jiné pro potřeby britské organizace Special Operations Executive (SOE) podporující odboj v okupované Evropě.
S výrobou pistolí je spojena legenda, podle níž měla být ocel na jejich výrobu získána z vraku německé kapesní bitevní lodi German battleship Admiral Graf Spee, potopené v prosinci 1939 u ústí Río de la Plata. Tuto teorii se dosud nepodařilo jednoznačně potvrdit ani vyvrátit, jisté však je, že Argentina musela během války ocel dovážet ze zahraničí.
Výroba modelu Ballester-Molina byla ukončena v roce 1953. Celková produkce dosáhla přibližně 113 000 kusů. Pistole se tak stala nejvýznamnější argentinskou služební konstrukcí první poloviny 20. století.
