Carcano je název pro sérii Italských opakovacích pušek a karabin. Puška byla představena v roce 1891 v ráži Carcano 6,5x52mm (Cartuccia Modello 1895). Náboj byl vyvinut hlavním technikem Turínského armádního arzenálu Salvatorem Carcanem a původně se jmenoval modello 91, nebo jednoduše M91. Model 91 postupně nahradil zastaralé pušky a karabiny Vetterli-Vitali v ráži 10,35x47R a vyráběl se v letech 1891 až 1945. M91 byla během první světové války používána Italskou armádou a to jako dlouhá puška (Fucile) tak Karabina (Moschetto). Puška byla používána jako standartní výzbroj Itále v obou světových válkách. Ačkoli se tato puška často nazývá „Mannlicher–Carcano“, zejména v americkém jazyce, ani toto označení, ani jméno „Mauser–Parravicino“ není správné. Jeho oficiální označení v italštině je jednoduše Modello 1891 nebo M91. Systém zásobníku používá en bloc nabíjecí spony, které byly původně vyvinuty a patentovány Ferdinandem Mannlicherem , ale skutečný tvar a design spony Carcano je odvozen z německé pušky Model 1888 Commission Rifle .

Až do roku 1938 byly všechny pušky a karabiny M91 komorovány pro náboj 6,5 × 52 mm Modello 1895 bez okraje. Po zprávách o nedostatečném výkonu na krátké i dlouhé vzdálenosti během tažení v italské severní Africe (1924–1934) a druhé italsko-habešské války (1935–1936), zavedla italská armáda novou krátkou pušku v roce 1938, Modello 1938, spolu s novým nábojem v ráži 7,35×51mm. Italská vláda však nebyla schopna úspěšně sériově vyrábět nové zbraně v odpovídajícím množství před vypuknutím války a v roce 1940 se veškerá výroba pušek a střeliva vrátila k ráži 6,5mm. Po druhé světové válce Itálie nahradila své pušky Carcano nejprve britskými Lee Enfield a poté americkou poloautomatickou puškou M1 Garand ráže .30-06, kterou Italové označili jako„ Model 1952 (M52) . Tím skončila dlouhá historie služby pušky Carcano.