Snaha vyřešit problém natažení závěru samonabíjecí pistole bez použití druhé ruky, a tím umožnit nabití prvního náboje do nábojové komory, přivedla v roce 1914 polského konstruktéra ing. Witolda Chylewského ze Lvova ke konstrukci zbraně s pohyblivou přední částí lučíku spojenou se závěrem. Chylewsky však nebyl prvním, kdo se tímto řešením zabýval – švédský konstruktér Ole Herman Johannes Krag (1837–1912) si podobný princip nechal patentovat již o šest let dříve.
Nejznámější pistole umožňující natažení závěru střílející rukou vyráběla od roku 1921 akciová společnost Lignose v Suhlu, která vznikla sloučením několika předválečných firem. Ve svém výrobním programu se zaměřovala především na kapesní pistole v ráži 6,35 mm Browning. Modely označené 2-A a 3-A byly vybaveny uvedeným napínacím mechanismem a lišily se mezi sebou pouze délkou rukojeti a kapacitou zásobníku.
Společnost Lignose vyráběla pistole pouze do roku 1930 a její výrobky jsou dnes považovány především za konstrukční zajímavost. Přesto představují pozoruhodný příklad snahy o ergonomické a funkční inovace v oblasti krátkých palných zbraní.
Pistole Lignose model 3-A má vzhledem k výkonu použitého náboje uzavřený (dynamický) závěr a její bicí mechanismus je řešen vnitřním kladívkem. Kromě originálního napínacího systému je zbraň vybavena také výstražníkem, který signalizuje napnutí kladívka.
