Krátká puška Berthier byla výběna v monoha modifikacích a tvořila významnou součást výzbroje francouzské armády od počátku 20. století až do okupace Francie roku 1940.

Od roku 1890 se začínají vyrábět karabiny se stejnou konstrukcí závěru jako pušky Lebel. Nově je použita nábojová schránka v rámu o kapacitě tří nábojů v ráži 8 mm, spojené rámečkem typu Mannlicher. Tato karabina byla zařazena do výzbroje Francouzské armády jako Mle 1890 a pozdější varianta Mle 1892. Dále byly na základě tohoto systému zkonstruovány pušky Mle 1902 a Mle 1907, kterých bylo vyrobeno pouze okolo 5000 ks.

Během první světové války byla provedena modifikace pušky Mle 1907 na typ Mle 1907/15. Později byly k puškám a karabinám Berthier zavedeny nábojové schránky plněné pomocí rámečku s pěti náboji. Odklopný kryt uzavíral dno nábojové schránky za pochodu a odklápěl se při střelbě. Tato varianta obdržela označení Mle 1907/15 M16 (zkráceně M 1916).

Model 1907-15 byl vzhledem k potřebě velkého počtu pušek vyráběn ve francouzských státních továrnách Manufacture d’armes de Saint-Étienne a Chatellerault, dále soukromými společnostmi Delaunay-Belleville, Continsouza. Také bylo vyrobeno zhruba 100 000 pušek v továrně Remington v USA, tyto se však do Francie nikdy nedostaly.

V roce 1934 byla zkonstruována a v omezeném počtu vyrobena puška Berthier pro náboj ráže 7,5 mm s bezokrajovou nábojnicí. Obdržela označení Mle 1907/15 M34 (zkráceně M 1934)